Part 31. – Adrenalin ve Skytrainu

10. listopadu 2011 v 2:12 |  Kanada aneb putování za oceán
To se mi zas jednou něco podařilo. A tentokrát to teda bylo i docela těsné. Jak jistě všichni víte, nebo možná nevíte, ale mezi jeden dopravní prostředek městské hromadné dopravy ve Vancouveru patří Skytrain. Něco mezi vlakem a metrem bez řidiče. Navíc je to celkem rychlý a pohodlný dopravní prostředek (pokud to teda není narvané lidmi). Celkem tu jezdí tři linky - Millenium Line, Expo Line a Canada Line. Dvě z nich jezdí i přes zastávku, kde kousek bydlíme s Katkou. Celý dopravní systém se navíc dělí do zón. Jsou celkem tři zóny. Naše zastávka se jmenuje 29th Avenue a nachází se v první zóně. Když tu chcete cestovat místní hromadnou dopravou musíte si samozřejmě koupit buď lístek, nebo měsíční Bus Pass. Ten je, stejně jako jednotlivé lístky celkem drahý. Ještě pak záleží, jestli máte lístek, či lítačku na jednu, dvě nebo tři zóny. Já měla tento měsíc pouze na jednu zónu a moje spolubydlící Katka na dvě.

V pátek dopoledne jsme se rozhodly, že si dojedeme nakoupit do Metrotownu, kde se nachází i SuperStore. Metrotown je jen tři zastávky Skytrainem od našeho bydliště. Nevýhoda je, že leží právě už v druhé zóně. Cestou tam jsem přemýšlela, jestli si dokoupit i druhou zónu ke své první, nebo to risknout a jet na černo. Nakonec jsem to riskla. Byl pátek dopoledne, kdo by kontroloval.

Do SuperStoru jsme dorazily bez větších komplikací. Nikdo nás nekontroloval. Pohodička. Daleko zajímavější se ukázala cesta zpět. Obě s batohem a taškami plnými nákupem jsme přešly kolem turniketů s lístky bez povšimnutí. Jen mě bleskla hlavou myšlenka, že bych si vážně měla koupit lístek, ale zabraná do řeči s Katkou jsem tomu nevěnovala pozornost. Nastoupily jsme v družném hovoru. Na další zastávce Patterson jsem zaregistrovala na nástupišti policajta. Rozbušilo se mi srdce. Snad nenastoupí. Nastoupil a ne jeden. Těsně před odjezdem skytrainu nalezli do každých dveří hned dva a začali systematicky kontrolovat. Samozřejmě došli i ke mně a Katce. Katka jim v pohodě ukázala kartičku. Mě akorát prolétla hlavou myšlenka: A teď je to v háji. Vznášela se nade mnou pokuta asi 180 kanadských dolarů. Co si budeme povídat. Celkem drahá cesta na nákup. I taxíkem by to vyšlo levněji. Došli ke mně a chtěli vidět lístek, nebo kartičku. Pochopitelně. Samozřejmě jsem ji neměla. Věděla jsem, že ji nemám, ale přiznat jsem se nechtěla. Přidat se k už tak početné skupince mých českých kamarádů také chycených ve skytrainu? Hrála jsem o čas. Začala jsem jakoby hledat peněženku, ve všech kapsách batohu a po taškách a doufala ve spásný nápad. Zázrak, nebo záchranu. Samozřejmě jsem věděla přesně kde ji mám. Policajt nade mnou začínal být netrpělivý. Blížili jsme se k další zastávce. Co teď? A pak přišla ona záchrana. Spásná myšlenka. Přimotala jsme se ke Katce a česky jí vysvětlila, ať mi nenápadně půjčí svoji šalinkatru. Ještě že kanadští policajti češtinu neovládají. Asi jsme museli být nenápadnější, než jsem si myslela, protože policajt to neprokoukl. Pak už to šlo rychle. Vystoupila jsem na zastávce s policajty. Nenápadně vložila Katčinu lítačku do své peněženky, vítězoslavně "našla" peněženku. Ukázala jim lítačku. Popřáli mi pěkný den a já dojela domů. Tam jsem vytáhla slivovici a trochu ten stres s Katkou zapila.

No a poučení? Žádné není. Kdo nezakusil, nepochopí. Ale já dlouho na černo nepojedu. Minimálně do chvíle, než mi zase otrne. A pak buď budu mít štěstí, nebo zaplatím za svou blbost a jízdu na černo zaslouženou pokutu. Do teď mi jen vrtá hlavou, jestli jsme byly vážně tak nenápadné, nebo jestli si ten pán zákona řekl, že to nechá být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama