Listopad 2011

Pár slov na úvod

10. listopadu 2011 v 5:07 Historky z Kanady aneb putování pokračuje
Rok se s rokem sešel a já po dvouměsíční návštěvě v mé malé zemičce opět zavítala na rok do Kanady. Co mě tu čeká netuším, ale opět se budu snažit Vás nadále zásobovat novými dobdružstvími a zážitky z této země. Jen co dopíšu ty loňské, samozřejmě. Mějte tedy se mnou prosím trpělivost. Ono už jen prožívat tu ty zážitky je dost náročné, natož je ještě sepisovat. Mějte se zatím pěkně a užívejte života.

Vaše Cácorka

Part 32. – Výlety v okolí Vancouveru

10. listopadu 2011 v 4:33 Kanada aneb putování za oceán


Kam všude se dá dostat na výlet ve Vancouveru, když nemáte auto? Tohle všechno jsem postupně objevila. A že toho je dost. Jen se připravte na to, že občas strávíte hodně času v autobuse.

Bowen Island

Bowen Island se nachází na severozápadě od Horseshoe Bay. Dostat se tam dá jednoduše. Z Dowtownu tam jezdí bus a pak trajektem za $10 tam a zpět. Tudíž jsme si i my jednoho krásného dne udělali výlet a vyrazili. Počasí nám překvapivě přálo a svítilo sluníčko. Náš plán byl celkem jednoduchý. Vylézt na kopec. Samozřejmě na ten nejvyšší. Na Mt. Gardner vede z přístavu hned několik trailů. Výstup na kopec se stal v jednu chvíli celkem zajímavý. Pánové s delšíma nohama utekli napřed a tak jsme zůstaly s holkama samy. V jednom místě se nám trail ztratil, tak jsme pokračovaly skrz les s tím, že už tam budeme. Nebyly jsme, ale našly jsme trail. Cesta dolů, už tak zajímavá nebyla. Dole nás pak čekalo za odměnu kafe a úžasný cheesecake.

Plavba na ostrov s kanadskou vlajkou v pozadí. Jak poetické.

Krásný výhled.

Lynn Valley

Lynn valley je údolí v North Vancouveru a dostat se tam dá opět místní dopravou. Nabízí spoustu kratších trailů, ale i dlouhé traily na celý den. S Martinem jsme rozhodli pro něco delšího. Dosáhnout nějaký ten vrcholek nám nebylo přáno, jelikož se v té době ve vyšších nadmořských výškách stále nacházel sníh, jako pozůstatek dlouhé a vydařené zimy. Rozhodli jsme se pro výstup k jezeru. Cesta vedla údolím stále lehce do kopce. Asi po pěti kilometrech jsme přišli k potoku a mostu. Za moste visela cedule, že trail je dále uzavřen. Vzhledem k tomu, že jsme došli až jsem, tak nás nějaká cedule nemohla jen tak odradit. Proto jsme vesele pokračovali. Asi po dalších třech kilometrech jsme zjistili, proč je trail uzavřen. Cesta se nám začala ztrácet pod sněhem. Navíc, čím dál jsme šli, tím více sněhu přibývalo. Do toho začalo vytrvale pršet. Náš postup se zpomalil a déšť nám na náladě taky zrovna nepřidal. Rozhodli jsme se to otočit směr česká hospoda, kde jsme si dali svíčkovou a plzničku. Cestou jsme se ještě stavili na Lynn Suspension Bridge. Stejný most se nachází i Capilano Halley, za ten se ale platí $30, tento je zdarma.

Tak tenhle most je zrovna zdarma.

UBC and Wreck Beach

Universita Britské Kolumbie je pěkné místo na procházku. Kampus je takové městěčko ve městě. Ulice mezi fakultami, kolejemi a dalším studentským zařízením pojmenované, jezdí tu autobusy a vůbec je to všechno moc pěkné. Navíc doporučuji navštívit muzeum Antropologie, které se nachází v areálu. Uvnitř vás čeká expozice různých kultur a indiánského umění z celého světa. Samozřejmě i z Kanady. K vidění je spousta totemů, oděvů, šperků, nástrojů a zbraní. On muzea je pak možné pokračovat trailem podél pobřeží až na slavnou Wreck beach. Napůl nuda a napůl hippie pláž, kde se kouří tráva, pije alkohol a policajti se tam bojí. Zároveň tam vládne zvláštní atmosféra volnosti a úniku od světa plného pravidel.

Kus kampusu, jen pro ukázku.

Expozice v muzeu

Wreck Beach

Aquarium

Akvárim se nachází v Stanley Parku a můžete tam najít kromě spousty rybiček a vodních živočichů, je to akvárko přece, i expozici žab a mini deštný prales s papoušky. Kromě toho můžete vidět představení delfínů a běluh a 4D dokument.

Medůzy

Představení delfínů

Běluhy po představení.

Queen Elizabeth Park

Tento pakr se nachází na jih od Downtownu. Je to příjemná procházka tak na dvě hodinky a nejlépe je tento park navštívit v době, kdy všechny kytičky kvetou.

Krásně upravený park. Podívaná hlavně pro milovníky kytiček.

Několika barevné kytičky.

Burnaby Lake Park

Jak už názen vypovídá, nachází se tov Burnaby a je to jezero. Respektive spíše bažina, nebo kaluž. Pěkné to tam je asi jen na jaře. Z každé strany vede nějaký trail. Většinou lesem.

Takhle to vypadá moc pěkně.

Takhle jako ta bažina.

Stanley Park

Stanley Park se nachází na jižním cípu Downtownu. Je to v podstatě kus zalesněné plochy v centru. Celý park je protkán sítí cestiček a stezek vhodné jak pro pěší, tak pro cyklo výlety. Kolem celého parku, podél pobřeží je zbudovaná cyklostezka i stezka pro bruslaře. 8km dlouhá projížďka kolem oceánu. Prostě super relax. Jediná nevýhoda je to, že pokud je hezky a víkend, tak se do Stanley parku stěhuje celý Downtown, takže tam není k hnutí. Navíc se tam nacházejí i pláže, koupaliště, akvárko a další atrakce a možnosti jak trávit volný čas.

Lions Gate Bridge - vede do North Vancouveru.

Jedna ze tří pláží kolem Stanley Parku.

S Mácou na bruslích pózujeme pro fotografa Jindru.

Buntzen Lake a Sasamat Lake

Obě jezera se nacházejí na sever od Port Moody. Kolem Obou jezer vede několik delších, či kratších trailů. Buntzel Lake je trochu větší, takže skýtá více možností a i traily po hřebenech nad jezerem. Jedinná nevýhoda, pokud nemáte auto je doprava. Dobrá zpráva je, že tam jezdí městská. Špatná, že to trvá věčnost. Ale zase máte šanci hned za městem vidět divočinu a když budete mít štěstí, nebo spíš smůlu, tak i medvěda. Tak opatrně.

Skupinovka u stromu. To jsme ještě nevěděly, že asi o půl kilometru dál je medvěd. Naštěstí jsme dostaly varování od vracejících se turistů. Rozhodly jsme se nepokoušet štěstí a otočily to také. Třeba uvidíme toho medvěda jindy a z bezpečné vzdálenosti.


Ještě společné foto u jezera.

A nakonec jedna fotečka Sasamat Lake. Jezero a plné vody. Překvapivě.

Part 31. – Adrenalin ve Skytrainu

10. listopadu 2011 v 2:12 Kanada aneb putování za oceán
To se mi zas jednou něco podařilo. A tentokrát to teda bylo i docela těsné. Jak jistě všichni víte, nebo možná nevíte, ale mezi jeden dopravní prostředek městské hromadné dopravy ve Vancouveru patří Skytrain. Něco mezi vlakem a metrem bez řidiče. Navíc je to celkem rychlý a pohodlný dopravní prostředek (pokud to teda není narvané lidmi). Celkem tu jezdí tři linky - Millenium Line, Expo Line a Canada Line. Dvě z nich jezdí i přes zastávku, kde kousek bydlíme s Katkou. Celý dopravní systém se navíc dělí do zón. Jsou celkem tři zóny. Naše zastávka se jmenuje 29th Avenue a nachází se v první zóně. Když tu chcete cestovat místní hromadnou dopravou musíte si samozřejmě koupit buď lístek, nebo měsíční Bus Pass. Ten je, stejně jako jednotlivé lístky celkem drahý. Ještě pak záleží, jestli máte lístek, či lítačku na jednu, dvě nebo tři zóny. Já měla tento měsíc pouze na jednu zónu a moje spolubydlící Katka na dvě.

V pátek dopoledne jsme se rozhodly, že si dojedeme nakoupit do Metrotownu, kde se nachází i SuperStore. Metrotown je jen tři zastávky Skytrainem od našeho bydliště. Nevýhoda je, že leží právě už v druhé zóně. Cestou tam jsem přemýšlela, jestli si dokoupit i druhou zónu ke své první, nebo to risknout a jet na černo. Nakonec jsem to riskla. Byl pátek dopoledne, kdo by kontroloval.

Do SuperStoru jsme dorazily bez větších komplikací. Nikdo nás nekontroloval. Pohodička. Daleko zajímavější se ukázala cesta zpět. Obě s batohem a taškami plnými nákupem jsme přešly kolem turniketů s lístky bez povšimnutí. Jen mě bleskla hlavou myšlenka, že bych si vážně měla koupit lístek, ale zabraná do řeči s Katkou jsem tomu nevěnovala pozornost. Nastoupily jsme v družném hovoru. Na další zastávce Patterson jsem zaregistrovala na nástupišti policajta. Rozbušilo se mi srdce. Snad nenastoupí. Nastoupil a ne jeden. Těsně před odjezdem skytrainu nalezli do každých dveří hned dva a začali systematicky kontrolovat. Samozřejmě došli i ke mně a Katce. Katka jim v pohodě ukázala kartičku. Mě akorát prolétla hlavou myšlenka: A teď je to v háji. Vznášela se nade mnou pokuta asi 180 kanadských dolarů. Co si budeme povídat. Celkem drahá cesta na nákup. I taxíkem by to vyšlo levněji. Došli ke mně a chtěli vidět lístek, nebo kartičku. Pochopitelně. Samozřejmě jsem ji neměla. Věděla jsem, že ji nemám, ale přiznat jsem se nechtěla. Přidat se k už tak početné skupince mých českých kamarádů také chycených ve skytrainu? Hrála jsem o čas. Začala jsem jakoby hledat peněženku, ve všech kapsách batohu a po taškách a doufala ve spásný nápad. Zázrak, nebo záchranu. Samozřejmě jsem věděla přesně kde ji mám. Policajt nade mnou začínal být netrpělivý. Blížili jsme se k další zastávce. Co teď? A pak přišla ona záchrana. Spásná myšlenka. Přimotala jsme se ke Katce a česky jí vysvětlila, ať mi nenápadně půjčí svoji šalinkatru. Ještě že kanadští policajti češtinu neovládají. Asi jsme museli být nenápadnější, než jsem si myslela, protože policajt to neprokoukl. Pak už to šlo rychle. Vystoupila jsem na zastávce s policajty. Nenápadně vložila Katčinu lítačku do své peněženky, vítězoslavně "našla" peněženku. Ukázala jim lítačku. Popřáli mi pěkný den a já dojela domů. Tam jsem vytáhla slivovici a trochu ten stres s Katkou zapila.

No a poučení? Žádné není. Kdo nezakusil, nepochopí. Ale já dlouho na černo nepojedu. Minimálně do chvíle, než mi zase otrne. A pak buď budu mít štěstí, nebo zaplatím za svou blbost a jízdu na černo zaslouženou pokutu. Do teď mi jen vrtá hlavou, jestli jsme byly vážně tak nenápadné, nebo jestli si ten pán zákona řekl, že to nechá být.