Part 29. – Okružní jízda North Vancouverem

24. července 2011 v 5:09 |  Kanada aneb putování za oceán
Když se daří, tak se prostě daří. A nám se zase jednou něco povedlo. Plán byl celkem jednoduchý. Vstát ráno a jet na dopoledne a část odpoledne na Seymour na sněžnice. Zpráva, že na kopci napadl za poslední týden metr sněhu, nás velmi potěšila, a proto místo lyžování ve Whistleru jsme rozhodli, že tentokrát upřednostníme sněžnice.
První komplikace nastali už v sobotu večer. Na Czech housu se zase jednou konala párty. Tentokrát to nebyly ničí narozky. Láďa dostal novou práci a zrovna práci v geodézii, a to se samozřejmě musí pořádně zapít. Opět se na párty objevila spousta lidí a tak se tak veselo popíjelo a tancovalo, pařilo a slavilo, až najednou byly čtyři hodiny. Nejvyšší čas tak akorát jít spát.
Ráno nám v osm zazvonil budík. No po čtyřech hodinách spánku, nic moc. Zvlášť když venku panuje obvyklé Vancouverské počasí - leje jako z konve. Nakonec se nám všem třem - mě, Máce a Jindrovi - podařilo nějakým zázrakem vykopat z postele. Teda největší námahu to dalo asi Jindrovi, který vylezl jen proto, že jsme byli ještě domluveni s Markem a Denisou, že se sejdeme na Seabusu. Přichystali jsme vše potřebné do prašanu a vyrazili. Už cestou na Skytrain jsem si říkala, že to budeme mít celkem těsné. No a ve Skytrainu už bylo jasné, že dobíhání Seabusu se nevyhneme. Rannímu sprintíku jsme se sice nevyhnuli, ale Seabus jsme nestihli. Odplul bez nás, s Markem a Denisou na palubě.
Začali jsme vymýšlet náhradní variantu. Vytáhla jsem mapu s linkami autobusů a koumala, jak nejlépe se dostat na Seymour bez Shuttle busu, protože ten sice jezdí na Seymour z Londsdale, ale jediný Seabus, kterým bychom to stihli, nám odplul. Jak jsme tak koukali do mapy, kde se vzal tu se vzal kouzelný dědeček. No kouzelný nebyl a dědeček taky ne. Postarší muž se nás ptal, jestli nepotřebujeme poradit. Ani jsme moc nepotřebovali. Jediné, co jsem nevěděla bylo, kde přesně se nachází která zastávka busu. Vypověděli jsme mu problém s odplutým Seabusem, pravděpodobně odjetým Shuttle busem. Nic, co bych už nevěděla, nám neřekl a ještě si celkem drze řekl o peníze. Prej je nezaměstnaný, hladový a Bůh ví, co ještě. Nakonec mu Jindra dal z peněženky nějaké drobné. Po té, co je spočítal a nevyšel mu ani dolar, začal zase s jídlem. Na to mu Jindra nabídnul mysli tyčku. Tu odmítnul. Zajímavé. Na důvěryhodnosti to moc nepřidalo. Nakonec mu Jindra ještě přihodil dolar. My s Mácou jsme peněženky radši nevytahovaly.
Čas pomalu plynul a my vymysleli řešení. Zavolali jsme Márovi, jestli by zkusil použít svůj šarm a poprosit řidiče Shuttle busu, že by na nás počkal asi 7 minut, něž dorazíme dalším Seabusem. Ten už jsme stihli. Ze Seabusu jsme si na Lonsdale opět dali menší sprintík k místu, odkud normálně jezdí Shuttle bus na Seymour. A k našemu překvapní tam nebyl. Zjistili jsme, že odjel tak o půl minutky dřív. Tak další náhradní plán. Dostat se na Parkgate village a odtamtud jet Shuttlem v jedenáct. Opět jsem nakoukla do mapy s linkami autobusů a podle ní jsme, už jen s Jindrou, nastoupili do 229. Máca se rozhodla, že vzhledem k tomu, že jde večer do práce a na Seymour cesta dlouhá, pojede do postýlky spát.
Po půl hodině jízdy a divném směru, jsme se řidičky zeptali, jestli bus jede na Phibbs Exchange, kam jsme potřebovali. Hádáte správně, nejede. Takže po další půl hodině vyhlídkové jízdy deštivým North Vancouverem jsme k našemu překvapení dorazili opět na Lonsdale. Tam už bylo nad slunce jasné, že dostat se dnes na Seymour nám není přáno. Ve Starbucksu jsme dali kafe odjeli domů dopsat spánkový deficit.
Sečteno potrženo, jsme po pařbě a čtyřech hodinách spánku vylezli z postele, abychom dvakrát sprintovali na MHD. Jednou nám to odplulo a jednou ujelo. Následně jsme strávili hodinu okružní jízdou v zamlženém autobuse a jeli zase zpátky. To vše v zimním oblečení do sněhu a s magic carpetama na batohu. Supr výlet.
A to prej mají ve Vancouveru jeden z nejlepších městských dopravních systémů na světě. No nevím, jak na to přišli, ale pravda to teda rozhodně není. Protože někam se tu dostat bez auta pomocí MHD je celkem umění a je potřeba opravdu velká dávka trpělivosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 17:54 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama