15.3. - 17.3.
Pomalu a jistě se mi blížily narozeniny, ve Vancouveru nenápadně začínalo jaro a pořád nějak nebyla práce. Jednou přišel David z našeho Czech Housu s tím, že potřebuje do Alberty do Banffu na pohovor. Ostatní se toho celkem rychle chytli a prej že si udělají výlet. Nakonec se nás sešlo šest. Akorát tak k Láďovi do auta. V úterý ráno v pět, zrovna na moje narozky, jsme odjížděli z Vancoveru směr Kamloops, Revelstoke, Lake Louise, Bannf a Canmore. Tam jsme měli zamluvený celkem levný hostel na dvě noci. Pokoj pro šest lidí.
Cesta autem byla celkem únavná, asi proto jsem první půlku dne v autě naprosto suverénně prospala. A nebyla jsem jediná. Kromě Davida a Marka, našich řidičů, jsme tak nějak pospávali všichni. Cestou nás Martin bavil svými trávou podpořenými keci. Teda pokud byl zrovna vzhůru.
Kolem páté hodiny odpolední jsme dorazili do Lake Louise. Tam jsme zastavili na parkovišti a vyrazili se podívat na jezero. Udělali jsme si procházku kolem jezera. Chtěla jsem i přejít přes něj, ale cedule "Tenký led" a opravdu tenký led nás odradili. Pokochali jsme se ledovým zámkem a sochami před hotele Fairmont a vyrazili k ledopádu po cestě vedoucí kolem jezera. K ledopádu jsme se vydrápali už za tmy, ale stálo to za to. Zvlášť cesta dolů byla celkem zajímavá. Trochu jsme s Jindrou litovali, že nemáme goráčové kalhoty, abychom to mohli sjet po prdeli, jako Martin s Gábinou. Vrátili jsme se k autu a pokračovali do Canmore, kde jsme měli zamluvený hostel a hlavně asi už teď dvě hodiny zpoždění.

Lake Louise

Skupinové foto (zleva: Jindra, Cácorka, Gábina, Martin, David a Marek)

Vítejte v mém hradě:)

Z okna je pěkné výhled.

S Jindrou u ledopádu.
Ráno jsme trochu ve spěchu vyráželi do Banffu, který je od Canmore vzdálen asi 20 km. David spěchal na pohovor. Jindra s Markem chtěli odcházet hotely a hledat práci na jaro a léto a já, Martin a Gábina jsme se tam chtěli jen projít. V Banffu naše kroky zamířily nejprve naprosto neomylně do Starbucksu. Snídani jsme v hostelu jaksi nestihli. Posilněni kafem jsme vyrazili do ulic. Nejprve jsme na informacích vyzvěděli informace, co podnikneme odpoledne. Pak zamířili do půjčovny zjistit co za půjčení minimaček na boty, potřebných pro odpolední program. Nakonec nám tam Martin vybral s Gábinou čepičky a sám si koupil Hada na krk. Navíc, když byl tak šikovný prodavač, tak ještě dostal slevu. Kolem poledne jsme vyrazili zpátky do Canmore vyměnit džíny za oblečení do sněhu a vzít si plavky na večerní program v Hot Springs.
V Banffu jsme ještě počkali na Jindru, až ho propustí z jednoho pohovoru na housekeeping v jednom hotelu. Pak už směr Johnston Creek. Z Icewalking, jak to bylo inzerované, se ukázala procházka po vyšlapané cestičce kolem občas zamrzlého potoka. Cesta o délce 2,6 km nám zabrala asi dvě hodiny a to jen proto, že nešlo odolat sněhu. Z obyčejné procházky se brzy stala sněhová bitka, válení ve sněhu a boj o život. Sněhové koule lítaly všude a nikdo nebyl ušetřen koupání ve sněhu. Na konci se nacházel celkem velký ledopád. Tam jsme se chvíli pokochali. Zalitovali, že nemáme vybavení na ledolezení, a pomalu se obrátili na cestu zpátky. Ta nám zabrala taky dost času. Evidentně nám válení se sněhu cesto tam bylo málo.

Cesta Johnston Canyonem k ledopádu.

V polovině cesty byla jeskyně s jezírkem.

Blbnutí ve sněhu:)


Zkoulujeme Jindru, dokud je uprostřed potoka a nemůže se bránit.
V Banffu už na nás čekali Hot Springs. Ještě jsme se na bazén pořádně posilnili a vyrazili. Lístky už jsme měli koupené přes internet, tak jsme neočekávali žádný problém. Ten samozřejmě nastal už u vstupu, kdy nám paní u přepážky oznámila, že si u nich nemůžeme koupit lístky přes net, přestože my je měli. Zajímavé. Nakonec se ukázalo, že lístky máme koupené u nějaké turistické kanceláře někde v centru. Což jsme nevěděli a ani nás nenapadlo, že když si koupíme lístky do lázní, tak je vyzvedneme někde v centru a pak teprve pojedeme pět kilometrů do lázní. Paní nás bez lístků nechtěla pustit, ale půjčila nám na chvíli počítač, tak jsme alespoň zjistili, kde sídlí daná kancelář a rozjeli se zase zpátky do centra. Tam, vzhledem k pozdní hodině večerní, měli zavřeno. Domluvili jsme se, že teda zaplatíme ještě jednou každý sedm dolarů a stejně půjdeme do bazénu. Jediný, kdo frflal byl Martin, ale my ty jeho kecy moc neposlouchali. Po návratu opět do lázní jsme se domluvili s paní, že když jí přineseme další den ráno lístky, tak nám vrátí peníze za vstup.
Nápad s Hot Sprinte se ukázal jako geniální. Naprostá pohoda ve venkovním bazénu s vodou o teplotě asi 37°C. No a aby to bylo dokonalé, začalo lehce sněžit. Paráda. Po té, co jsme si dosyta užili vody a po té, co nás vyhnali, protože už zavírali, jsme to otočili směr Cancore, kde na nás čekal náš hostel a steaky večeři.
Příprava steaků se ukázala jako oříšek. David, jakožto jediný zkušený kuchař, odešel z kuchyně a zanechal tam své pomocníky celkem bezradné. Takže jsem našla v kuchyni Gábinu, Martina a Marka, jak rokují nad pánví a dohadují se, jestli už to maso mají obrátit, nebo jestli už to je hotové. Samozřejmě se mě hned ptali, co si myslím. Ale diplomaticky jsem jim řekla, že by se měli řídit tím, co jim pověděl David. Nakonec se večeře povedla a my mohli jít spát a připravit se na cestu domů.

Výhled na hory z auta.

Nádhera.
Ráno se nám podařil celkem povedený kousek. Zaspali jsme v šesti lidech asi o tři hodiny. Výhoda byla, že jsme se prospali. Rychle jsme sbalili a vyrazili na cestu domů. Bylo krásně jasno a my se mohli cestou domů krásně kochat na hory všude kolem nás. Ještě jsem udělali zastávku u Salmon Arm a pak už nás přivítal Vancouver.

Salmon Arm.

To jsou aspoň výlety ;-)