Sněží. To jsme si říkali jeden páteční večer, když se z oblohy začal snášet bílý snížek a přikryl celý Vancouver. Najednou bylo vše krásně bílé, čisté a připomínalo nám to blížící se Vánoce. Nádhera, která vydržela do soboty. Pak se sníh ztratil. Neměl se ovšem ztratit úplně. Další dva dny ta bílá věc vydržela všude kolem. Je až překvapivé, jak najednou všechno vypadá hezky čisté. Akorát to stěžuje celkem práci. Zvlášť když chcete zmapovat kus ulice a nevidíte, kde vlastně končí silnice a kde začíná chodník, je to celkem sranda.

Pořádně jsem se zazimovala, aby mi nepadal sníh za krk.
Sníh nevydržel dlouho. Zase roztál. Pak za měsíc zase napadl, asi na dva dny. Ve Vancouveru prostě normálně nesněží. A když sněží, je s z toho skoro kalamita. Třeba já měla sněhové volno.
Na horách na proti tomu sníh je. Napadl jednou a od té doby je přibývá. Když je jasno a je vidět sněhová čára, kde začíná sníh. Když napadl poprvé, tak jsme se vydali na výlet na Seymour. Seymour je jedno ze tří lyžařských středisek za Vancouverem. Další jsou Grouse Mountain a Cypress Mountain. Seymour je z nich nejmenší.

Pohled na jednu z mála sjezdovek. Tohle už je dojezd k lanovce.

Takhle hezky byly zasněžené stromy. Vypadaly jako zástup lidí v pláštích čekajících na slunce.

A tady se klukům podařilo zabít sněhuláka - chudák malej.

Opět pohled ze Seymouru. Ty věžičky dole je Downtown. A samozřejmě zapadá sluníčko.

Asi takový výhled mám v práci, když je hezky a pracujeme zrovna v Surrey.

Trochu namrzlé trávy.