Risk. To slovo teď občas zazní večer naším basementem a pak následuje tuhý boj. Nejprve předchází opatrné poptávání, kdo všechno se připojí. Generálové se opatrně rozesadí kolem mapy a pečlivě rozmýšlí, kde si postaví hlavní stanový tábor, odkud budou podnikat válečné výpady. Samozřejmě je důležité naverbovat co nejvíce vojáků schopných v boji. A to jak v boji pozemním, ale i vzdušném a vodním. Valčí se všude. V pralese se mezi křováky vedou stejně tuhé boje jako v Číně nebo na dalekém severu Kanady. Nikdo nemá slitování. Nikdo nezná lítost. Každý má samozřejmě jinou strategii, ale všichni mají stejný cíl. Ovládnout svět. Jednoznačně, nevyvratitelně a bez slitování. Válka začíná.
Na začátku bývají síly vyrovnané. Výhoda začátku nemusí být vždy výhoda a ani sebelepší generál neovlivní stěstěnu osudu geniální strategií k sobě. Přituhuje. První boje jsou vyhrány a prohrány. Válka hlásí první mrtvé vojáky a první válečné oběti. Přituhuje. Generálové debatují, plánují a dohadují se. Popichování, pokoušení, navádědí. Nic není zakázáno. Vše dovoleno.
"Máš problém? Nebo co?"
"Bereš mi kostky?"
"Tak já půjdu třeba semhle."
"Von proti mě něco má."
"Tak já půjdu jedním sem a třema třeba sem."
"Konečně něco chytrýho."
Nikdo si nebere servítky.
"Víš co tam je ropy, vole?" "Tak pojď zmrde."
"To je jak v reálným světě. Komouši maj nejvíc."
"Kolik že jich mám získat? Deset, vole?"
"Budeš mě ještě obtěžovat, nebo si můžu dojít na záchod?"
"Umřeš, ti povídám. Umřeš!" "Tady se kácí les."
"Tak kolik ještě potřebuješ území?"
"Tak já půjdu třeba dvěma na tohohle šmudlu."
"Tak já mám osm vojáčků."
"Počkej. Spadla ti šestka."
"Ty seš jak Hitler."
"To jsou všechno černoši."
"Teď bude mít ještě Asii, pochcanou. Tak si vem tu kartičku, vole."
Boje se prodlužují, trpělivost dochází.
"Jak dlouho myslíš, že trvalo Napoleonovi dobýt svět? Myslíš, že to jde urychlit?"
"Tak dobýt svět není snadná práce."
"Tak když už zametáš, tak bys moh pořádně."
"To víš dobýt svět, to není sradna, přehlídneš nějaký ten ostov. Třeba Británii."
"Šest a pět. Tak dva pryč." "Tak to jdi do prdele."
"Taková rozvitá diskuze bez emocí. V pořádku."
"Tak k čemu mi to je?" "Úplně na houby." "Tak proč mi to dáváš."
"To je zmrd, on mi vzal dva. Tak to nejdu do černochů."
"Zase šest, šest. Tak tam nejdu. Bojím se černochů." "Pojď do Egypta."
"Teď to bude bitva bitev."
Bitva stíhá bitvu. Některá území jsou zplundrovaná věčným bojem. Některá zůstávají prakticky nedotčena. Žádný kontinent není ušetřen. Válečné zprávy se střídají. Domorodci v Africe se brání urputně. Leč jen kopími a kameny a tak to nakonec na vyspělou Evropu nestačí. Afgánistán zůstává neporažen. Opět odolal. Ruský voják se ubránil mohutné přesile. Brazilci mají válku na salámu a vzdali se bez většího odporu.
Bitva hlásí první poražené. Jeden generál odchází z bitvy bez jediného území, bez vojáků.
"Tak si vem moje kartičky."
"Přišel o Afriku. Výborně." "Tak teď severní Evropa."
Uzavírají se tajné frakce a seskupení proti nejsilnějšímu soupeři. Hra graduje a vrcholí. Postupně převládají území jen jedné barvy. Ostatní se nezmůžou na nic než na chabý odpor. Zbývají dva poslední. Na koho se usměje štěstí? Kdo je silnější? Nikdo nedokáže předpovědět.
"Von hází furt šestky. Zas tři šestky. Tak ty jsi černej, nebo co?"
"Já jsem žlutej. To musíš zaútočit na hlavní města."
"Seru na hlavní města. No a zase šestky. To nemá cenu hrát. Zas šestku."
Tuhý boj pomalu končí. Svět je dobyt. Ostatní jen smutně přihlížejí a vítězný generál se může
tituloval slovem PANE. A příští hra odveta. Přece to takhle nezůstane. Leč štěstěnu nelze jen tak přilákat nebo ovlivnit.
Kostky jsou vrženy.

Kdo ovládne svět? Toť to je to, oč tu běží.

Těžké přemýšlení nad strategií.