Jak už jsem psala, naše první práce spočívala v uklízení. Nebylo to žádné terno a tak, když nám naše "úžasná" šéfová dala padáka, ani nás to moc nepřekvapilo. Výmluvou na její neschopnost cokoli zařídit a zorganizovat bylo to, že se jí nehodíme. Hned druhý den jsem se rozhodla zkusit štěstí jinde. Ale o tom tahle kapitolka není. Tady bych vám ráda napsala, jak jsme dostaly s Evkou zaplaceno.
Daphne Jackson - jméno mluví samo za sebe - nám dala padáka přes email a napsala nám, že šek nám pošle v pondělí poštou. Pomalu uplynul týden a šek pořád nikde. Tak jsme s Evkou psaly Daphne, že nám nic nepřišlo. Odpověděla, že to musela stornovat a poslat jiné a že určitě by měly každým dnem přijít. No šeky dorazily až další týden v úterý. Hned násedující den jsem se vydala hrdě s šekem do banky. Už jsem celkem potřebovala peníze. Přece jen se blížil konec měsíce a bylo potřeba zaplatit nájem na další měsíc, telefon a taky nějaké to jídlo, abych neumřela hlady. V bance mi za přepážkou řekli, že šek je splatný až za asi tři dny a dalších pět dní bude trvat, než mi zpřístupní peníze na účtu. Super. To jsem vážně potřebovala vědět. Takže další týden jsem chodila s deseti posledními dolary v peněžence. Po týdnu jsem vesele chtěla vybrat s bankomatu a ehjle. Chybička. Na účtu bylo pořád jen mých 16 dloarů, ale žádné čtyři stovky od Daphne. Co se stalo? Zamířila jsem do pobočky. Šeky byly nekryté a tudíž peníze nemám. Evka na tom byla stejně. Taky bez peněz. Co teď?
Opět jsme se pokusily spojit s Daphne. Tentokrát se nám to nepodařilo. Telefon hlásil, že si zablokovala naše čísla. To nás zmátlo. Napsaly jsme jí sms. Nic. Poslali mail. Nic. Zkoušely to přes Kristýnu (taky s námi uklízela u Daphne). Nakonec se ozvala na mail a strašně se divila. Omlouvala se, že to bude asi nějaký problém v její bance a kdesi cosi. Určitě nám zaplatí. Akorát nějak nebyla schopná se vyjádřit kdy přesně. Nás její problém nijak zvlášť nezajímal, spíš nás zajímalo to, že jsme bez peněz my. Další týden vypadal tak, že jsem jí s Evkou naspaly mail, kdy nám zaplatí, že to potřebujeme co nejdřív. Odpověď zněla: " Moc se omlouvám, je mi strašně líto, ale je problém v bance. Cítím se špatně, že jsem ještě nezaplatila."
My na to: " My chápeme, že máš problémy v bance, ale to je tvůj problém, ne náš. Kdy nám zaplatíš. Nebo my si dojedeme pro hotovost. Žádné další šeky."
Daphne:" Já mám problém v bance, musím tam zajít a pak se ozvu."
Konverzace jak noha. Dostat z ní konkrétní odpověď se nám nepodařilo a odmítla nám dát hotovost. My najednou nevěděly, jestli má vážně problém v bance a je jen blbá, že to nedokáže vyřešit. Nebo jestli to nezkouší: "Co se stane, když jim nezaplatím? Třeba budou držet hubu a nechaj to plavat a já ušetřím."
Když se neozvala po čtyřech dnech a my nevěděly na čem jsem, rozhodly jsme se jet k ní do bytu. Adresu nám poslala Kristýna. Vzaly jsem si sebou Honzu, jako morální podporu a překladatele, a vyrazili do New Westminstru. Dům jsem našli dobře, jen dostat se dovnitř byl trochu oříšek. To šlo totiž jen s čipovou kartou. Nakonec někdo odcházel, tak jsem vlezli do vestibulu. Dál to šlo opět je s čipovou kartou. Prostě pevnost. Jen jsem nevěděli, jestli tu Daphne opravdu bydlí, protože tu nikde nebylo její jméno. Zavolali jsem Call Managera. Řekl nám, že si nepamatuje všechny nájemníky, ale že když bude potřeba, sejde se s námi a dá nám potřebné informace. S pocitem, že jsem stejně nic nepořídili, jsme se vrátili domů.
Najednou přišel mail od Daphne. Přišlo jí crazy, že jsme jí hledali u ní v bytě a ještě ke všemu s dalším klučinou. Prej nás práskla její spolubydlící. A že určitě zaplatí. Takže adresu máme správnou. Hned druhý den přišly poštou, světe div se, další šeky i s dopisem. Najednou to šlo. V dopise, který byl mimochodem načmáraný na kusu papíru z nějakého bloku, kdyby to napsala na toaleťák, vyšlo by to na stejno, se strašně omlouvala. Pak jsem přišly na to, proč. Ty šeky byly totiž splatné až 10.11., tudíž až za tři týdny. To si z nás snad dělá pr.... Evidentně nemá prachy.
S Evkou jsme se rozhodly, že když budou nekryté i tyhle šeky, půjdeme to rovnou řešit přes Canada Service.
10.11. kdy byly šeky splatné, byly prázdniny. Tak zase nic. Následující den jsem se rozhodla jít do její banky a říct si rovnou o hotovost. Nebudu přece čekat dalších pět dní na peníze přes moji banku. Vlezla jsem do nějaké pobočky v Surrey. Tam mi paní řekla, že musím do pobočky odkud jsou ty šeky. Cože? Je to snad jedna banka, tak by mělo být jedno, kam půjdu. Navíc prej musím mít dvě ID. Bohužel má tato banka naprosto úžasné otvírací hodiny (9:30 - 16:30). Pracující člověk nemá šanci se tam dostat. Domluvila jsem se teda, že další den skončím v práci dřív, abych to stihla.
Následující den jsem vešla do správné pobočky už ve čtyři. Vystála jsem si kratičkou frontu a s šekem a dvěma ID (pas a mezinárodní řidičák) jsem zamíříla k přepážce. Po dvaceti minutách, několika odběhntí a telefonátu Daphne, jestli je vše v pořádku a jestli skutečně můžu dostat hotovost jsem odcházela s penězi. Navíc si ještě řekli o poplatek 5$ za výběr v hotovosti. Šmejdi. Tak jsem tam alespoň šlohla tužku. Pro lepší pocit.
Takže peníze jsem nakonec dostaly obě. Já i Evka. Jen nás mrzí, že zrovna první Kanaďanka, kterou jsem potkaly, byla taková neschopná potvora.