Part 1. – Let přes oceán a první dojmy

5. srpna 2010 v 18:21 |  Kanada aneb putování za oceán

2. 8. - 3. 8. 2010

Kanada - jak to všechno začalo. Rozhodla jsem se, že pojedu do Kanady. Už ani nevím, kdy přesně, a protože se mi nechtělo jet samotné, ukecala jsem Evku. Tak to by bylo. Přes zimu bylo ticho po pěšině. Někdy v březnu se ozval Míra, že jede do Kanady a jestli někdo nechce jet s ním. Bylo rozhodnuto. Poslaly jsme žádost o víza. Mezitím Evka ukecala Láďu. Ani to nedalo moc práce. Pak už zbývalo jen úspěšně dokončit školu, oběhat doktory, odhlásit zdravotní pojištění a zařídit spoustu dalších věcí.
kanada1
Společné foto:)

Nakonec jsem naložila všechny věci do auta a odjeli jsme směr Brno, kde jsme měli já, Evka a Láďa sraz. V jedenáct hodin večer jsme se všichni sešli v Brně na parkovišti před FASTem. Před dvanáctou jsme byli naloženi a odjeli jsme směr Vídeň, odkud nám v sedm ráno letělo letadlo do Londýna. Do Vídně jsme dorazili s tříhodinovým předstihem. Zaparkovali jsme před Billou a usnuli. V půl páté byl budíček. Vzít věci a hurá do letištní haly. Protože všichni letíme poprvé, nevíme co, kde a jak. V hale je docela šrumec. Nejdřív teda vytisknout letenku. To máme docela rychle, i když pořád nevíme, jestli dobře. Pak fronta na odbavení velkých batohů. Nakonec to ani neváží, ptáme se, jestli s námi zavazadla letí až do Vancouveru; prý ano. Pokračujeme do prostoru, kam můžou jen ti, kdo mají letenku. Přemýšlíme, jak to dělají v těch romantických filmech, když tady je hromada lidí, pak už nikoho bez letenky dál nepustí, navíc jsou všichni paranoidní, jestli někdo něco nepašuje. Společné foto na začátek. Procházíme Gatem. Evce kontrolují batoh, její salám vypadá jako trhavina, a Láďa si někde nechal mikinu. Nakonec všichni úspěšně nastupujeme do letadla. Naše letadlo je Boing 737; myslela jsem, že bude větší. Ještě poslední informace jako vypnout mobily, připoutat se a zákaz kouření. Vzlítáme, super, zážitek pro všechny. Z okénka je krásně vidět. Postupně přibývají nějaké ty mraky. Pak jeden cestující tmavší pleti za námi nevydržel a porušil zákaz kouření. Dostává sprda od letušky a ještě mu vyhrožují policií a musí vyplnit nějaký papír. Idiot. Asi po dvou hodinách přistáváme v Londýně.
kanada2
Výhled z letadla
kanada3
A takhle to vypadá v Boeingu 777.

Musíme najít Terminál 3, jsme v jedničce. Nikde není žádné značení směr třetí terminál. Jdeme po nějakých šipkách a doufáme, že někam dojdeme. Jdeme nějak dlouho. Nakonec dorazíme do haly, kde je víc lidí a i nějaké odbavování. Musíme zase projít nějakým tím pípajícím bazmekem. Jsou tady víc paranoidní než ve Vídni. To bude tou zeměpisnou délkou. Doufáme, že naše batohy opravdu poletí až do Vancouveru, a konečně nacházíme ceduli směr Terminál 3. Tam se jede autobusem. Už vím, proč je to tak nechutně daleko. Navíc letiště se opravuje / přestavuje / rozšiřuje a je tu zmatek a bordel. Terminál tři máme a hurá k našemu letu. Nakonec se úspěšně dostáváme do letadla. Tentokrát letíme Boingem 777. Konečně pořádné letadlo! Dokonce potkáváme i první třídu. Vypadá jako v těch amerických filmech. Akorát tentokrát nesedíme vedle sebe, ale já s Láďou za sebou a Evka ještě kus za námi. Máme krásný výhled na křídlo. Nic moc, Evka vidí i na zem. To ale stejně nakonec není tolik potřeba, protože tři čtvrtě letu jsme nad mraky. Dostáváme jídlo, hurá, už jsem docela měla hlad. Nic extra, ale je to jedlé. Nakonec usínám.

Ve 12:20 místního času (21:20 českého času) přistáváme ve Vancouveru. Vycházíme z letadla ještě s nějakým papírem, co musíme vyplnit a dojít s ním na imigrační. Přemýšlíme, jestli s námi cestovaly i batohy. Vyplňujeme formulář. Je tu kolonka, jestli převážíme i nějaké jídlo. S Evkou ji zaškrtáváme, což byla celkem chyba. Mně moje čokolády nechali, ale Evce zabavili řízky a chleba a řekli jí, že příště si je vzít nesmí. Příště si je vezmeme, jen zamlčíme. Na imigračním čekáme hodinu a půl ve frontě, než se na nás dostane řada. Před námi je hromada šikmookých. Nakonec procházíme imigračním a vyzvedáváme batohy. Mně se na něm urvala další přezka. Myslím, že Husky už si nikdy nekoupím. Ač český výrobek, dost nekvalitní. Nakonec opouštíme letiště.
kanada4
Místní Skytrain a pohled na Downtown

Teď se jen dostat z letiště do města na basement, kde máme bydlet. U Skytrainu (místní šalinmetro) kupujeme lístek za 7,5 dolarů a nastupujeme. Další zastávka City Hall. Tam vystupujeme a hledáme kam dál. Máme pouze malou mapičku, vytisknutou z netu, a adresu.
kanada5
Místní architektura

Na zastávce se nás jedna paní zeptala, jestli něco nepotřebujeme a jestli víme, kde jsme. Na další zastávce se nás ptala další paní, jestli nepotřebujeme poradit. Tak jsme jí ukázali adresu, kam chceme, prý je to kousek, a vyjednala nám odvoz trolejbusem na další zastávku. Tam jsme se zeptali na ulici, co jsme potřebovali, a nakonec jsme našli i basement s číslem 1615. Akorát tam nikdo nebyl. Tak jsme zevlili v blízkém parku a protože časový posun udělal své, spíš jsme usínali. Kolem sedmé se vrátil první obyvatel Radža i s Bobi (Radek s Lenkou neboli Bobíci). Byl nám vysvětlen složitý systém bydlení na bytě původně pro čtyři lidi, kdy nás tu je teď osm. Postupně totiž budou všichni v různý čas odjíždět a od září bychom tu měli být jen čtyři. Když přišla zmatená paní majitelka, rychle jsme schovali batohy za roh do pokoje a tvářili se jako návštěva. Ten večer jsme dostali spoustu informací co a jak a usnuli; naštěstí je tu dost matrací, takže na zemi nespal nikdo.
kanada6
Další den nás čekalo zařizování. Nejprve jsme se všech důkladně vyptali co, kde a jak. Nejdřív si prý máme koupit šalinkartu, protože asi před čtrnácti dny začali z ničeho nic kontrolovat, jestli někdo nejezdí načerno, což evidentně jezdili všichni. Pak jsme dostali popis, jak se dostat na Canada Servis, kde si zařídíme Social Insurance Number. Vystoupili jsme na zastávce Main Street, minuli Canada Servis (budovu jako kráva, ale zato si vyfotili kanadskýho geodeta), prošli pět bloků k City Hall, tam zjistili adresu a zase se vrátili. Cestou jsme koukali na baráky, co tu mají. Vypadají jak z Čarodějek. Taky jsou asi dost fórově postavený. Náš basement má křívý zdi, okna i dveře. Divíme se, že ještě stojí. V Canada Servis jsme zařídili Social Insurance Number, které nám prý přijde poštou. Pak jsme se vrátili zpátky k City Hall hledat pobočku banky TD bank, kterou nám doporučil Míra, a pobočku telefonu FIDO. Pobočku jsme nakonec asi po hodině našli, s přestávkou v mekáči, akorát účet budeme mít až v pátek. Navíc se paní z banky ptala po zaměstnavateli, tak jsme jí říkali, že zatím žádný není. Ale SIMku jsme dostali, tak alespoň něco máme. Nakonec jsme se vrátili na byt, plni zážitků.
Kanada7
Zase pohled na Downtown

Nejvíce nás asi zaujali fronty na trolejbus; když se přijede na zastávku, ten, kdo přijde poslední, se postaví do fronty na konec. Ne jako u nás, že se vytvoří chumel a důchodci se cpou dovnitř, protože jsou starý, a tudíž mají automaticky přednost. Místo metra tu mají Skytrain - šalinmetro, chvíli jezdí pod zemí a chvíli nad zemí. Lidi jsou tady daleko ochotnější a příjemnější, a hlavně úředníci se na vás usmívají. Ulice tu jsou většinou do pravého úhlu a číslované tak, jak jdou za sebou, rozdělené na východní a západní, a blok je číslován vždycky po stovce.
Kanada9
Náš basement

Na bytě už část osazenstva byla a část se postupně vracela. Honza přišel s novým starším starším noťasem asi za 340 dolarů, na naše to je zhruba 6000 tisíc, akorát s tím rozdílem, že tady si na to prej člověk vydělá za dva dny. Takže až si najdu práci, asi si taky koupím nějaký počítač. Dostali jsme radu, jak napsat resumé, jejich životopis. Důležité je lhát a nebýt skromný. Všechno známe, všude máme praxi, protože tady, když někdo shání práci třeba na úklid, musí ukázat, že umí vyždímat hadr a držet kbelík. Každý tu má asi 10 druhů resumé, podle toho na jakou práci. Nakonec jsme chtěli Láďovi popřát všechno nejlepší k narozeninám, ale vytuhnul na gauči a když se vzbudil, tak už jsme zase spaly my dvě s Evkou; tak snad ty narozeniny zapijeme další den. Dokonce nás nevzbudily ani holky, co přišly večer na návštěvu. Tak to byly první dva náročné dny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama