Srpen 2010

Part 6. – Stále se něco děje

26. srpna 2010 v 20:50 Kanada aneb putování za oceán
Ahojte všichni, kdo to tady čtete. Omlouvám se za zpoždění v přidávání článků. Mám rozepsané asi tři, ale protože se pořád něco děje (nová práce, popíjení v parku a následný střet se strážci zákona, výlet do Lighthouse parku a Stanley parku, hike na Lions...) nestíhám psát. Snad brzo už něco přibude.

Part 5. – Pořád se něco děje

11. srpna 2010 v 7:06 Kanada aneb putování za oceán
Životopisy (resume) máme napsaný, tak jsme se s Evkou pustily do shánění práce. Abychom to moc nepřehnaly na začátku, pomaloučku polehoučku jsme začaly rozesílat resume na inzeráty na craiglistu. Většinou na uklízečku nebo chůvu a většinou někde úplně v pr... no prostě daleko. Odpoledne jsme se vydaly do agentury v City Sqaure Mall, kde si můžeme resume zadarmo vytisknout. No a došlo i na obcházení obchodů. Vlezly jsme do několika sportovek a nechaly jsme tam resumé. Třeba to vyjde, a i když si moc nadějí neděláme, alespoň jsme to zkusily. Nakonec nám jeden pěkný prodavač poradil, že to máme zkusit v restauracích. Akorát na to potřebujeme ještě jedno resume. Tak jsme to zabalily, protože Evka stejně měla schůzku s jednou Kanaďankou, od které za 10$ koupila sedák. Úplně nový, prostě výhodná koupě.

Pohled na Science World

Když jsme došly na byt, tak jsme se i s Láďou, který byl dneska poprvé v práci, vydali do obchoďáku doplnit zásoby. Po návratu se kluci vydali zahrát si fotbal do blízkého parku. Protože jsme s Evkou nechtěly hrát fotbal ani běhat, šly jsme si alespoň zapinkat s míčem. Naštěstí v parku kromě našich kluků hráli ještě nějací místní, a dokonce bez triček, tak se alespoň bylo na co koukat :D. Čehož si všimli i naši kluci. A rozhodli se to komentovat. Ještě že jim nikdo nerozuměl.

Pláž na Kitsiliano

Západ slunce

Dneska (10. 8.) nás zase čekalo obcházení po restauracích. Když jsme se ráno vykopaly z postele, vyrazily jsme nejdříve tisknout do agentury, kde už nás dobře znají, resume. Pak následoval přesun do Downtownu. Vlezli jsme do prvních dvou hospod, když nám s Evkou přišla sms, jestli nehledáme náhodou práci, což jsme hledaly. Takže po několika dalších sms máme s Evkou večer pohovor. Ještě jsme rozdaly pár resume, ale pravěpodobně se to nesetká s kýženým úspěchem, a spěchaly směr knihovna. Super, mají tu naprosto úžasnou knihovnu. Samozřejmě jsme ji celou prošly, zjistily, kde co mají, a půjčily jsme si Stardust od Gaimena. Následoval peší výlet směr Main a hurá na byt vyrobit oběd (kuře a rýže).

Downtown

Kanada15
Vancouver Public Library

Na pohovoru jsme se setkaly s celkem milou Kanaďankou a zítra jdeme na zkušební uklízení. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Part 4. – Stejné a přece jiné

11. srpna 2010 v 6:36 Kanada aneb putování za oceán
Ačkoliv Kanada patří k západnímu světu a někomu se může zdát, že je to tu stejné jako u nás v české kotlině, tak se to přece jen nepatrně liší. Spousta věcí tu je stejných, ale spousta jen zdánlivě stejných.

Lístečky na chodníku

Čím bych tak začala? Nejdřív nás zarazilo asi to, že nám hned první den pomohli dva lidé, jen tak. Poté, co někteří z nás přišli o řízky, to byla příjemná změna. Mezi naše další postřehy patří zajímavé módní kreace. Toho si jako první všimla Evka; pořád se nemohla vzpamatovat, co tu chodí za exoty, a chtěla si je fotit. Je tu daleko populárnější tetování, to má snad každý, koho jsme potkali. Možná je to tím, že tady lidé moc neřeší, co má kdo na sobě, a jsou daleko liberálnější. U nás všichni chodí podle předepsané módy. Ale zkuste zkombinovat modré vlasy, světlé krátké letní šaty s kytičkama a k tomu černé kozačky. Popřípadě výrazně zelené silonky, modrou riflovou sukni, bílé triko a černý svetr. A samozřejmě sem tam nějaké tetování nebo číro. Občas to vážně vypadá, že tu nemají zrcadla.

Fronta na trolejbus

Fronty u trolejbusů, mazec. Hezky na konec fronty a popořadě, času je dost, řidiči nejsou vynervovaní a protivní, ale pohoda, klídek. Auta, v průměru větší než u nás. Semafory za křižovatkou a na červenou můžete jet doprava vždycky.

Semafory za křižovatkou, značení ulic.

Samozřejmě jsme už stihli i návštěvu místího baru/hospody. Vyrazili jsme v pátek večer a doufali, že bude ještě někde místo, protože nás bylo celkem dost. Místo bylo. Objednali jsme si místní pivo, které se místo v půllitrech nosí v pilcheru a rozlévá se do skleniček. Většinou každý stůl vypije tak jeden dva za večer. My - jako správný český stůl - jsme dali asi šest. No a protože pivo tady je silnější než naše, asi pětiprocetní, tak bylo veselo. A samozřejmě se to projevilo i na účtu, protože tam každý z nás nechal asi 20$.

Návštěva místní hospody.

Nikde se tu nekouří. Prostě super, ani v hospodě, ani na ulici. To chci u nás taky.

Part 3. – Vylepšování příbytku

11. srpna 2010 v 6:12 Kanada aneb putování za oceán

Protože je nás na bytě trochu víc, osm místo čtyř, a protože u nás určitě bude sem tam někdo přespávat a bydlet, tak se kluci rozhodli, že seženou na craiglistu postel. Nesehnali, takže se rozhodli, že ji vyrobí. Výsledek se jim moc povedl.

Výroba postýlky a zátěžový test.

Konečná verze.

Mezi další vylepšení patří stoleček do kuchyně. To si zas Jirka stěžoval, že nemá kde snídat.

Part 2. – Jak jsme šli nakupovat

9. srpna 2010 v 4:07 Kanada aneb putování za oceán
Tak už došlo i na návštěvu obchodního domu. Spolubydlícími nám byl doporučen SuperStore. Obchodní dům, kde je vše levnější než ve městě v menších krámech. Místní obchoďák odpovídá velikostí našim dvou Tescům a suroviny tam mají v baleních jako v Makru. Prostě tu mají všechno minimálně dvakrát větší než u nás. Narazili jsme na hromadu sladkostí, brambůrek a všelijakých dalších hnusů, to tu mají asi v deseti regálech. Dále tu ve velkém mají polotovary. Strčí se to do mikrovlnky a je to hned hotové. Láďa se rozhodl něco podobného vyzkoušet, taková chuťovka za dolar, ale prý to akorát šlo, to znamená, že se to dalo jíst, ale člověk si nijak zvlášť nepochutná. Sušené ovoce, oříšky a bonbóny, všechno v milionech druhů, ale jogurty aby tu člověk pohledal. To je snad jediné, čeho mají menší výběr než u nás. Jeden malý chláďáček s pár jogurtama. Co se týče pečiva, neznají chleba, takže se krmíme vekou a muffinama (bábovka s kousky čokolády). Těstoviny jsem na poprvé minula, ale Evka je při druhé návštěva našla, takže máme špagety, hurá. Kromě polotovarů mají i maso, ale třeba hotové grilované kuře stojí 7 dolarů a chlazené neudělané 12, což je zvláštní, protože člověk by čekal, že dražší bude to hotové.

Další zajímavý obchod je Dollar Giant, kde prodávají všechno za dollar, od sešitů, hrnků, pohledů po svíčky, drogerii a další přebytečné věci. Doufáme, že tam budou mít i pantofle za dolar, protože tu s Evkou nemáme v čem chodit a já musím krást papuče klukům.

Na Craiglistu, kde mimo jiné sháníme i práci, lze sehnat prakticky cokoliv. Nejlepší je položka FREE, věci zadarmo, nebo za odvoz. Dá se tu sehnat postel, skříň, matrace, DVD přehrávač, prostě cokoliv, na co si kdo vzpomene, stačí jen chvíli hledat, pak rychle odepsat a přijet.

Part 1. – Let přes oceán a první dojmy

5. srpna 2010 v 18:21 Kanada aneb putování za oceán

2. 8. - 3. 8. 2010

Kanada - jak to všechno začalo. Rozhodla jsem se, že pojedu do Kanady. Už ani nevím, kdy přesně, a protože se mi nechtělo jet samotné, ukecala jsem Evku. Tak to by bylo. Přes zimu bylo ticho po pěšině. Někdy v březnu se ozval Míra, že jede do Kanady a jestli někdo nechce jet s ním. Bylo rozhodnuto. Poslaly jsme žádost o víza. Mezitím Evka ukecala Láďu. Ani to nedalo moc práce. Pak už zbývalo jen úspěšně dokončit školu, oběhat doktory, odhlásit zdravotní pojištění a zařídit spoustu dalších věcí.
kanada1
Společné foto:)

Nakonec jsem naložila všechny věci do auta a odjeli jsme směr Brno, kde jsme měli já, Evka a Láďa sraz. V jedenáct hodin večer jsme se všichni sešli v Brně na parkovišti před FASTem. Před dvanáctou jsme byli naloženi a odjeli jsme směr Vídeň, odkud nám v sedm ráno letělo letadlo do Londýna. Do Vídně jsme dorazili s tříhodinovým předstihem. Zaparkovali jsme před Billou a usnuli. V půl páté byl budíček. Vzít věci a hurá do letištní haly. Protože všichni letíme poprvé, nevíme co, kde a jak. V hale je docela šrumec. Nejdřív teda vytisknout letenku. To máme docela rychle, i když pořád nevíme, jestli dobře. Pak fronta na odbavení velkých batohů. Nakonec to ani neváží, ptáme se, jestli s námi zavazadla letí až do Vancouveru; prý ano. Pokračujeme do prostoru, kam můžou jen ti, kdo mají letenku. Přemýšlíme, jak to dělají v těch romantických filmech, když tady je hromada lidí, pak už nikoho bez letenky dál nepustí, navíc jsou všichni paranoidní, jestli někdo něco nepašuje. Společné foto na začátek. Procházíme Gatem. Evce kontrolují batoh, její salám vypadá jako trhavina, a Láďa si někde nechal mikinu. Nakonec všichni úspěšně nastupujeme do letadla. Naše letadlo je Boing 737; myslela jsem, že bude větší. Ještě poslední informace jako vypnout mobily, připoutat se a zákaz kouření. Vzlítáme, super, zážitek pro všechny. Z okénka je krásně vidět. Postupně přibývají nějaké ty mraky. Pak jeden cestující tmavší pleti za námi nevydržel a porušil zákaz kouření. Dostává sprda od letušky a ještě mu vyhrožují policií a musí vyplnit nějaký papír. Idiot. Asi po dvou hodinách přistáváme v Londýně.
kanada2
Výhled z letadla
kanada3
A takhle to vypadá v Boeingu 777.

Musíme najít Terminál 3, jsme v jedničce. Nikde není žádné značení směr třetí terminál. Jdeme po nějakých šipkách a doufáme, že někam dojdeme. Jdeme nějak dlouho. Nakonec dorazíme do haly, kde je víc lidí a i nějaké odbavování. Musíme zase projít nějakým tím pípajícím bazmekem. Jsou tady víc paranoidní než ve Vídni. To bude tou zeměpisnou délkou. Doufáme, že naše batohy opravdu poletí až do Vancouveru, a konečně nacházíme ceduli směr Terminál 3. Tam se jede autobusem. Už vím, proč je to tak nechutně daleko. Navíc letiště se opravuje / přestavuje / rozšiřuje a je tu zmatek a bordel. Terminál tři máme a hurá k našemu letu. Nakonec se úspěšně dostáváme do letadla. Tentokrát letíme Boingem 777. Konečně pořádné letadlo! Dokonce potkáváme i první třídu. Vypadá jako v těch amerických filmech. Akorát tentokrát nesedíme vedle sebe, ale já s Láďou za sebou a Evka ještě kus za námi. Máme krásný výhled na křídlo. Nic moc, Evka vidí i na zem. To ale stejně nakonec není tolik potřeba, protože tři čtvrtě letu jsme nad mraky. Dostáváme jídlo, hurá, už jsem docela měla hlad. Nic extra, ale je to jedlé. Nakonec usínám.

Ve 12:20 místního času (21:20 českého času) přistáváme ve Vancouveru. Vycházíme z letadla ještě s nějakým papírem, co musíme vyplnit a dojít s ním na imigrační. Přemýšlíme, jestli s námi cestovaly i batohy. Vyplňujeme formulář. Je tu kolonka, jestli převážíme i nějaké jídlo. S Evkou ji zaškrtáváme, což byla celkem chyba. Mně moje čokolády nechali, ale Evce zabavili řízky a chleba a řekli jí, že příště si je vzít nesmí. Příště si je vezmeme, jen zamlčíme. Na imigračním čekáme hodinu a půl ve frontě, než se na nás dostane řada. Před námi je hromada šikmookých. Nakonec procházíme imigračním a vyzvedáváme batohy. Mně se na něm urvala další přezka. Myslím, že Husky už si nikdy nekoupím. Ač český výrobek, dost nekvalitní. Nakonec opouštíme letiště.
kanada4
Místní Skytrain a pohled na Downtown

Teď se jen dostat z letiště do města na basement, kde máme bydlet. U Skytrainu (místní šalinmetro) kupujeme lístek za 7,5 dolarů a nastupujeme. Další zastávka City Hall. Tam vystupujeme a hledáme kam dál. Máme pouze malou mapičku, vytisknutou z netu, a adresu.
kanada5
Místní architektura

Na zastávce se nás jedna paní zeptala, jestli něco nepotřebujeme a jestli víme, kde jsme. Na další zastávce se nás ptala další paní, jestli nepotřebujeme poradit. Tak jsme jí ukázali adresu, kam chceme, prý je to kousek, a vyjednala nám odvoz trolejbusem na další zastávku. Tam jsme se zeptali na ulici, co jsme potřebovali, a nakonec jsme našli i basement s číslem 1615. Akorát tam nikdo nebyl. Tak jsme zevlili v blízkém parku a protože časový posun udělal své, spíš jsme usínali. Kolem sedmé se vrátil první obyvatel Radža i s Bobi (Radek s Lenkou neboli Bobíci). Byl nám vysvětlen složitý systém bydlení na bytě původně pro čtyři lidi, kdy nás tu je teď osm. Postupně totiž budou všichni v různý čas odjíždět a od září bychom tu měli být jen čtyři. Když přišla zmatená paní majitelka, rychle jsme schovali batohy za roh do pokoje a tvářili se jako návštěva. Ten večer jsme dostali spoustu informací co a jak a usnuli; naštěstí je tu dost matrací, takže na zemi nespal nikdo.
kanada6
Další den nás čekalo zařizování. Nejprve jsme se všech důkladně vyptali co, kde a jak. Nejdřív si prý máme koupit šalinkartu, protože asi před čtrnácti dny začali z ničeho nic kontrolovat, jestli někdo nejezdí načerno, což evidentně jezdili všichni. Pak jsme dostali popis, jak se dostat na Canada Servis, kde si zařídíme Social Insurance Number. Vystoupili jsme na zastávce Main Street, minuli Canada Servis (budovu jako kráva, ale zato si vyfotili kanadskýho geodeta), prošli pět bloků k City Hall, tam zjistili adresu a zase se vrátili. Cestou jsme koukali na baráky, co tu mají. Vypadají jak z Čarodějek. Taky jsou asi dost fórově postavený. Náš basement má křívý zdi, okna i dveře. Divíme se, že ještě stojí. V Canada Servis jsme zařídili Social Insurance Number, které nám prý přijde poštou. Pak jsme se vrátili zpátky k City Hall hledat pobočku banky TD bank, kterou nám doporučil Míra, a pobočku telefonu FIDO. Pobočku jsme nakonec asi po hodině našli, s přestávkou v mekáči, akorát účet budeme mít až v pátek. Navíc se paní z banky ptala po zaměstnavateli, tak jsme jí říkali, že zatím žádný není. Ale SIMku jsme dostali, tak alespoň něco máme. Nakonec jsme se vrátili na byt, plni zážitků.
Kanada7
Zase pohled na Downtown

Nejvíce nás asi zaujali fronty na trolejbus; když se přijede na zastávku, ten, kdo přijde poslední, se postaví do fronty na konec. Ne jako u nás, že se vytvoří chumel a důchodci se cpou dovnitř, protože jsou starý, a tudíž mají automaticky přednost. Místo metra tu mají Skytrain - šalinmetro, chvíli jezdí pod zemí a chvíli nad zemí. Lidi jsou tady daleko ochotnější a příjemnější, a hlavně úředníci se na vás usmívají. Ulice tu jsou většinou do pravého úhlu a číslované tak, jak jdou za sebou, rozdělené na východní a západní, a blok je číslován vždycky po stovce.
Kanada9
Náš basement

Na bytě už část osazenstva byla a část se postupně vracela. Honza přišel s novým starším starším noťasem asi za 340 dolarů, na naše to je zhruba 6000 tisíc, akorát s tím rozdílem, že tady si na to prej člověk vydělá za dva dny. Takže až si najdu práci, asi si taky koupím nějaký počítač. Dostali jsme radu, jak napsat resumé, jejich životopis. Důležité je lhát a nebýt skromný. Všechno známe, všude máme praxi, protože tady, když někdo shání práci třeba na úklid, musí ukázat, že umí vyždímat hadr a držet kbelík. Každý tu má asi 10 druhů resumé, podle toho na jakou práci. Nakonec jsme chtěli Láďovi popřát všechno nejlepší k narozeninám, ale vytuhnul na gauči a když se vzbudil, tak už jsme zase spaly my dvě s Evkou; tak snad ty narozeniny zapijeme další den. Dokonce nás nevzbudily ani holky, co přišly večer na návštěvu. Tak to byly první dva náročné dny.