Podzim

15. října 2009 v 22:40 |  Literární snažení
Už je tu zas. Podzim, čas krásně zbarveného listí, ranních mlh, pouštění draka a houbaření. Navíc tentokrát přišel náhle. Žádné postupné ochlazování. Pěkně zima hned a pořádná. Ještě minulý týden jsem šla do školy v sukni a bylo mi vedro a dneska abych si pomalu vzala kulicha. A taky je tu začátek semestru.

Ráno v sedm zazvoní budík. Ještě rozespalá kouknu z okna a tam přesně to počasí, kdy by nikdo neměl nikam chodit. Prší, fouká vítr a já musím do školy a navíc tak brzo. Zaklapnu budík. Zvoní druhý. Vypnu i ten a říkám si, že ještě pět minut v teplíčku pod peřinou. Vzbudím se za patnáct a už nestíhám. Tak si uvařím alespoň kafe, abych se probrala, a vyrazím. Cestu do školy mám vypočítanou přesně na minutu, abych přišla kolem osmý. První šalina mi ujede pro jistotu rovnou před nosem. Mrznu na zastávce a čekám na další, která má zase zpoždění. Hlavně že ta, co mi ujela, přijela včas. Do druhé se tak tak narvu. Je v ní vlivem hromady cestujících asi o deset stupňů víc, takže pro změnu vedro. Silnice směr škola je ucpaná a sedmiminutová trasa trvá patnáct. Do školy dorazím pozdě. To jsem zas jednou přecenila MHD.

Ještě se ani pořádně nerozednilo. Přednášející mluví jak uspávač hadů. Koukám z okna a pozoruju šedavou oblohu a ve větru létající listí. To je tam ale pěkně hnusně. Přestávám vnímat. Po přednášce mě čekají cvika. Tam zase má cvičící tendenci se nás pořád na něco ptát. V počítačové učebně je jak v sauně a všichni usínáme. Probudí nás až novinka, že na ústavu opět fungují flešky. Co se to stalo?

Mezi další hodinou máme dvacet minut pauzu. Deset minut přetáhne cvičící z prvních cvik. Na obědě je fronta skoro ven. Tak teď se teda nenajíme. Další cvika. Pro změnu v počítačové učebně. Kromě vedra mě ještě uspává fakt, že tenhle předmět kromě dvou kreditů už nevyužiju. Zase končíme o deset minut déle. Na obědě opět fronta skoro až ven. Ani teď se nenajím. To je z toho, že všichni na začátku semestru chodí poctivě do školy. A taky tím, že máme mini menzu. Však ono je to přejde.

Další přednáška. Proč já tam vlastně lezu, když mám zápisky asi jen z poloviny? Další cvika. Kručí mi v břiše. Naposled jsem snídala, jestli se za snídani dá považovat kafe a jogurt. Poslední dvě hodiny přetrpím hladová a těším se na privát. Konec. Venku pořád fouká, pořád je zima, pořád prší a stmívá se. Přemýšlím, jak silný musí být vítr, aby mě odfoukl. V Bille je fronta u všech tří otevřených kas ze sedmi a trolejbus narvaný pracujícími a důchodci. Když otevírám dveře privátu je tma. To byl zase den.

Utěšuje mě fakt, že zítra mám jednu přednášku odpoledne. Konečně se vyspím. Ráno je počasí totožné se včerejším. Hnusně, šero, vítr, déšť a zima, a to je teprve začátek podzimu a semestru. Bude hůř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zruda zruda | 18. října 2009 v 22:42 | Reagovat

To musíš brát pozitivně! Každým dnem je konec semestru blíž! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama